O knize: 1914 / Pán se probudil ze svého vlastního ospalého pláče a chvíli ležel v posteli s úzkostí v duši a díval se zvenčí okno, V šedém soumraku jitra podzimní vítr pohupoval stromy. Úzkost neopustila biskupa ani později, když stanul před řečnickým pultem k ranní modlitbě. Dotkl se růžence, řekl slova modlitby a v jeho duši se stále objevoval obraz snu. Dál viděl karmínovou oblohu, jako by ji osvětlovala záře ohně. Na pozadí této záře byla jasně vidět postava anděla v bílém rouchu s mladou a rozzlobenou tváří. A anděl byl tak obrovský, že se jeho rozepjatá křídla roztáhla přes půl nebe: biskup se před ním cítil úplně maličký a bezvýznamný a také měl pocit, že před ním klečí se složenýma rukama, jako by se modlil. A jako ozvěna hromu v horách zazněl hlas anděla, rozkazující a přísný: "Jeho cesta je cestou zákona."!